V českém pravopisu je správná pouze varianta „my“. Varianta „mi“ je chybná, pokud se jedná o první osobu množného čísla.
Slovo „my“ je osobní zájmeno 1. osoby množného čísla. Skloňuje se, ale jeho tvary jsou poměrně jednoduché:
Slovo „mi“ je dativ (3. pád) zájmena „já“ (mně/mi). Používá se, když něco někomu patří nebo se někomu něco dává. Například: „Dej mi tu knihu.“
Zde je několik příkladů, kde je správně použito zájmeno „my“:
Synonymem pro „my“ (v kontextu skupiny lidí) může být například „my všichni“, „my jako skupina“, „naše skupina“, nebo v některých případech i konkrétní označení skupiny (např. „fotbalisté“, „studenti“ atd.).
Význam slova „my“ je prostý – označuje skupinu lidí, jejíž součástí je mluvčí.
Z historického hlediska je zajímavé, že v některých dialektech se v minulosti používaly odlišné tvary osobních zájmen. Nicméně, spisovná čeština uznává pouze tvary uvedené výše.
Častou chybou je záměna „my“ a „mi“, zejména v psaném projevu. Je důležité si uvědomit, že „my“ je zájmeno pro první osobu množného čísla (označuje skupinu, do které patříme), zatímco „mi“ je dativ (3. pád) zájmena „já“ (označuje, komu něco patří nebo komu se něco dává).
Příklad špatného použití: „Dejte my to sem.“ (Správně: „Dejte mi to sem.“)
Termín Anopyrin
Muži a ženy jeli
Co je Modurit?
Mýto
Omalovánka k tisku ISS
My jsme byli venku
Biografie Jenna Ortega?
Mnichovská dohoda
Termín Dilema
My všichni byli