Podle pravidel českého pravopisu se správně píše slovo „lyžiny“ s tvrdým „y“ po písmenu „ž“. Nesprávná varianta je „ližiny“ s měkkým „i“.
Důvodem pro psaní s tvrdým „y“ je pravidlo o vyjmenovaných slovech. Slovo „lyžiny“ je odvozeno od slova „lyže“, které je příbuzné se slovem „lyko“ (což je vyjmenované slovo po „L“). Proto i slova od něj odvozená píšeme s tvrdým „y“.
Slovo „lyžiny“ je podstatné jméno rodu ženského, pomnožné. Používá se nejčastěji v nominativu a akuzativu plurálu.
* Nominativ plurálu: lyžiny (ty lyžiny)
* Genitiv plurálu: lyžin (bez lyžin)
* Dativ plurálu: lyžinám (k lyžinám)
* Akuzativ plurálu: lyžiny (vidím lyžiny)
* Vokativ plurálu: lyžiny! (oslovení lyžin)
* Lokál plurálu: o lyžinách (mluvím o lyžinách)
* Instrumentál plurálu: s lyžinami (jedu s lyžinami)
Zde je několik příkladů použití slova „lyžiny“ ve větách:
Synonymem ke slovu „lyžiny“ (v kontextu sportovního vybavení) je například „běžky“ nebo „sjezdovky“ (v závislosti na typu lyží).
Slovo „lyžiny“ označuje dva dlouhé úzké pásy materiálu (dříve dřeva, dnes často plastu a kompozitních materiálů), které se připevňují k botám a slouží k pohybu po sněhu. Mohou být určené k běhu na lyžích (běžky) nebo ke sjezdu z kopce (sjezdovky). Mohou také označovat podélné nosníky (např. střešní lyžiny na autě).
Původ slova „lyže“ sahá hluboko do historie. Slovo je pravděpodobně přejato z germánských jazyků. První lyže se používaly již v pravěku pro usnadnění pohybu po sněhu a ledu, především při lovu a přepravě. Moderní lyžování se začalo rozvíjet v 19. století v Norsku.
Co je Síla?
Medúza
Termín Ostění
Mě mně
Životopis Barbora Vyskočilová?
Milý přátelé
Termín Indukční motor
Malá strana
Omalovánka k tisku Buben
Mikuláš