Často se setkáváme s otázkou, jak správně psát slovo/slovní spojení „sebou“ a „s sebou“. Pravidla českého pravopisu jsou v tomto ohledu jednoznačná. Následující text se pokusí tuto problematiku srozumitelně vysvětlit.
V českém jazyce existují obě varianty, „s sebou“ i „sebou“, ale používají se v odlišných kontextech. Je důležité rozlišovat, kdy použít kterou variantu.
Spojení „s sebou“ se skládá z předložky „s“ a zvratného zájmena „se“ v 7. pádě (instrumentál). Používáme ho, když chceme vyjádřit, že něco nebo někoho bereme s sebou, tedy společně s námi.
Příklady:
Slovo „sebou“ je zvratné zájmeno „se“ ve 4. pádě (akuzativ). Používá se v reflexivních slovesech, tedy slovesech, která se vztahují k podmětu věty.
Příklady:
Synonymem pro „s sebou“ by mohlo být například „společně s“, „dohromady s“, „včetně“. Význam slovního spojení „s sebou“ je, že něco nebo někdo doprovází subjekt.
Slovo „sebou“ (ve 4. pádu) nemá přímé synonymum. Spíše se dá význam vystihnout použitím slova „se“ a zdůrazněním, že se jedná o reflexivní sloveso.
Častou chybou je zaměňování těchto dvou variant. Pomocí si můžeme tak, že si uvědomíme, zda jde o předložku a zájmeno v 7. pádě („s sebou“) nebo o zájmeno ve 4. pádě („sebou“). Pokud si nejsme jisti, můžeme si zkusit větu přeformulovat tak, abychom použili synonymum pro „s sebou“ (např. „společně s“). Pokud to dává smysl, je správná varianta „s sebou“.
Termín Krysí závod
Se mnou
Termín HbbTV
Sípat
Lávka
Sirotek
Co je Vltavín?
Ses
Požárník
Skartace